Animace snímek po snímkuod storyboardu k finální scéně

Storyboard a animatik: první podoba tempa

Storyboard není ilustrace k hotovému filmu, ale rozhodnutí o tom, co divák uvidí a v jakém pořadí. Každý panel odpovídá jednomu záběru a nese tři informace: kompozici, směr pohybu a to, co se v záběru mění. Kresba může být hrubá; podstatné je, aby z ní bylo jasné, kde je postava vůči hranici obrazu a odkud se dívá kamera.

Jakmile jsou panely seřazené, převedou se do animatiku — časované sekvence, kde každý obrázek zůstává na plátně přesně tak dlouho, jak dlouho má trvat záběr. Teprve tady se pozná, jestli je scéna přetažená nebo naopak uspěchaná. Zkracovat záběr v animatiku stojí pár minut, zkracovat ho po nasnímání stojí celý natáčecí den.

Do animatiku se obvykle přidává i pracovní zvuk. Pokud postava mluví, nahraje se dialog dřív než začne animace: rytmus řeči určuje počet políček, na které je potřeba pohyb rozložit. Tato pořadí se v praxi téměř neobrací.

Co má panel obsahovat

• číslo scény a záběru
• velikost záběru (celek, polocelek, detail)
• šipky pro pohyb postavy a pohyb kamery
• předpokládanou délku v sekundách nebo políčkách
• poznámku ke zvuku nebo replice
• návaznost na předchozí a následující panel

Světlo a kamera: proč se ve scéně nesmí nic hnout

Animace vzniká z jednotlivých fotografií, které se přehrávají za sebou. Divák tedy nevidí jen pohyb loutky, ale i každou nechtěnou změnu mezi snímky. Posunutý stativ, jiná teplota světla nebo automatické doostření kamery se v přehrání projeví jako blikání a poskakování obrazu, které se špatně opravuje.

Proto se v ateliéru pracuje s pevným, plně manuálním nastavením: ruční expozice, ruční ostření, pevné vyvážení bílé, žádná automatika. Kamera stojí na těžkém stativu nebo na rigu; kabelová spoušť nebo ovládání z počítače snižuje riziko, že se při každém snímku o přístroj opřeme.

Světlo se v této technice chová jako součást dekorace. Svítidla mají stálý výkon, jsou upevněná a odstíněná tak, aby paprsek nezasahoval mimo scénu; okna v místnosti se zakrývají, protože přirozené světlo se během dne mění. Pokud má světlo v záběru samo hrát — svítání, blesk, rozsvícená lampa — mění se řízeně po políčkách stejně jako pohyb postavy.

Kontrolní seznam před prvním snímkem

1. Vypnout automatiku expozice, ostření i vyvážení bílé.
2. Zkontrolovat, že stativ a všechna svítidla jsou dotažená.
3. Zakrýt zdroje denního světla a vyloučit odlesky z monitoru.
4. Nasnímat zkušební sérii pěti políček a přehrát ji: obraz musí být klidný.
5. Poznamenat si nastavení, aby šlo scénu obnovit i po několika dnech.

Co na Plindarosev publikujeme

Projekt shromažďuje redakční texty o postupech animační dílny. Materiály jsou psané tak, aby dávaly smysl i čtenáři, který nikdy nestál u snímacího stolu, a zároveň zůstaly věcné pro toho, kdo si první scénu právě staví.

• vysvětlující texty o jednotlivých fázích výroby — od storyboardu po dokončení záběru;
• popisy pojmů, které se v dílně používají denně: timing, spacing, onion skin, snímání na jedničky a dvojky;
• praktické přehledy a kontrolní seznamy pro přípravu scény, světla a kamery;
• srovnání kreslené, digitální dvourozměrné a objemové techniky bez tvrzení, že jedna z nich je lepší;
• poznámky o organizaci práce a o tom, proč animace postupuje pomalu.

Nepublikujeme recenze, žebříčky ani doporučení konkrétního vybavení a nepracujeme s komerčními sděleními. Texty vznikají pro Plindarosev a jsou dostupné všem návštěvníkům ve stejné podobě.